4 Tipy jak začít jezdit stopem sama

Nikdy nezapomenu na pocit, když jsem poprvé vyrazila k silnici. Všechny zkušenosti o stopování jsem měla vyčtené z knížky „Nejlepší stop je za svítání“ od Honzy Jíchy. Tenhle kapesní knižní klenot se stal mojí Biblí. Bylo v ní úplně vše, zejména motivace a odvaha.

Když poprvé vyrážíte na stop, honí se vám hlavou spousta pochybností. Od praktických věcí typu:

„Co když mi nikdo nezastaví?“
„Co když mě budou řidiči ignorovat?“
„Co když začne pršet? Co když se setmí“ 

Až k ryze tragickým scénářům jako:

„Co když mě někdo unese?“ 
„Co když mě znásilní?“
„Co když mě okradou?“ 
„Co když mě dokonce zabijou?“

Pravdou je, že takové věci se sice stát mohou, ale stejně tak vás může zabít letící cihla nebo vlna tsunami na Mácháči. Obavy podobného druhu můžete rovnou zahrabat do štěrku u silnice. Když svůj strach budete nadmíru přikrmovat, přeroste nakonec v paralyzujícího strašáka, který vám nedovolí vytáhnout paty z domu. 

Realita je taková, že v 99% případů potkáte na stopu samé milé a inspirativní, či alespoň neutrální lidi.

V 1% případů můžete narazit na někoho „divného“. Tu statistiku jsem si samozřejmě vymyslela, ale podle mé zkušenosti je pravdivá. Ano, může se vám stát, že nasednete do auta k bývalému trestanci, nebo dostanete nabídku k sexu za peníze (platí pro holky i pro kluky). Vzniklé situace byly nepříjemné, protože bylo těžké odhadnout, co je člověk vedle vás zač, a jak se zachová. Nikdy jsem však nebyla v přímém fyzickém ohrožení.

I přesto jsou negativní situace vyváženy stovkami pozitivních zážitků a neuvěřitelnou svobodou a volností, kterou vám stopování nabízí.

Vždycky vám někdo zastaví. Dřív nebo později. A když ne, možná stojíte na špatném místě. I na špatném místě se ale nad vámi časem někdo slituje. Dobré místo však zásadně zvyšuje vaši pravděpodobnost na rychlý odvoz. 

#1: Jak vhodné místo vypadá?

Ideálně je, když je tě už z dálky vidět a řidiči mají čas si rozmyslet, jestli jste neškodná socka na výletě a nebo nebezpečný kriminálník na útěku. Měli byste stát tak, aby u vás auta mohla bezpečně zastavit. Zatáčka ani prudký kopec tedy nejsou nejvhodnější. Často vás také řidiči nechtějí vzít jenom proto, aby nebrzdili provoz. Platí zde ale pravidlo, že: 

Kdo zastavit skutečně chce, ten zastaví klidně i na dálnici. 

Dálnicím, když už je o nich řeč, se snažte maximálně vyvarovat. To neplatí pro Kanadu, kde je dálnice takřka každá polní cesta, a stopovat se dá i přímo pod cedulí „Zákaz braní stopařů“. Volte vždy raději výpadovku na dálnici, nebo nejbližší benzínku. 

#2: Cedule je základ, ale ne povinnost. 

Každopádně je to skvělý prostředek, jak odfiltrovat nežádoucí odvozy. Nejlepší jsou papírové kartony od lepenkových krabic, které najdete v každém kontejneru na papír. Fixy je dobré mít v batohu do zásoby. Na ceduli nadepíšete cílovou destinaci, město, nebo prostě jen směr, kterým se pohybujete, například „sever“, „jih“, „kamkoliv“ nebo „rychle pryč.“ :)

# 3: Nepřepepřete nám toho vepře, aneb sebevědomí v kapse.

Pepřák do kapsy. Teď to vypadá, jako že si protiřečím. Vždyť jsem přece tvrdila, že stopování je bezpečné?! Důvod je ten, že se prostě budeš cítit lépe. Tajný pepřák v kapse ti dodá sebevědomí a uklidní neodbytnou mantru tvojí babičky „Vždyť tě přece někdo zamorduje, dítě nešťastný!“

# 4: V něčem má ale babička pravdu, nikdy nejezdi v noci.

Ač je trestanec týpek s šílenýma těkavýma očima, nakonec ti na benzínce koupí žvejkačky a popřeje hezký den. Oplzlý strejda se ti omluví a odveze tě o pár kilometrů dál, přičemž se nezapomene zeptat, jestli náhodou nemáš nějakou kamarádku, která by za peníze šla.Turecký kamioňák nakonec není gay, který chce ojet tvého přítele, ale prostě jenom přehnaně přátelský alkoholik. Přesto všechno se na noc jezdit nevyplácí! Kdo ví, jestli by vlci ve tmě nezvlčeli.

 

stopování tipy rady návod proholky zkušenosti