Bez Astry neodjedu! Proč raději (ne)cestovat autem?

„Barčo, chceš auto?“, volá mi jednoho odpoledne kamarád Štěpán, „Je to fakt držák.“ Sám si pořizuje dodávku a svojí starou Opel Astru nabízí zdarma tomu, kdo jí věnuje trochu lásky. Obejmula jsem kapotu svého nového auta v naivní představě, že to bude jediná investice, která mě čeká. V závěru byla Astra všechno, jen ne držák a ne zadarmo!

Nikdy předtím jsem auto neměla, nevěděla jsem, co mě čeká. Svojí novou/starou Astru jsem pojmenovala Saladin podle bitevního vozidla z mojí oblíbené knihy (Cesta krve od Jiřího Kulhánka = nutnost!). Doufala jsem, že můj Saladin bude stejně nezničitelný, jako jeho knižní předloha. 

Nedlouho poté přišel nápad na uspořádání slack-výletu do Chorvatska. Všechno vybavení na slackliny prostě nechceš tahat na zádech, auto bylo potřeba. 

„Troufneš si s tím rezákem jet do Chorvatska? To nedojede ani do Prahy.“ Nakonec to nebylo daleko od pravdy, ale co mi kdo bude říkat, co je možné a co ne. „A nechceš to aspoň před cestou nechat oservisovat?“ No dobře, revize před cestou, to je asi dobrý nápad. Načež jsem zaplatila 4 000,- za nová ložiska.  

„Máte díru ve vejfuku. Mimo jiné.“
„To víme, a dojedeme s tím na jih?“
„Bude to v pohodě. Když budete mít štěstí.“

A tak jsme vyrazili. Šest Božkovů v zásobě svojí rezavostí zdaleka nepředčily korozi našeho auta. Ale kdo se bojí, nesmí do Chorvatska. Divné pískání mě znervózňovalo už v Boleslavi. Vědoma si pečlivé mechanikovy kontroly, nenechala jsem se tím rozhodit.

„Tyvole, to zní jak kdybychom měli povolený kolo.“ 
„A to s tím jedeš 120?!“ 
„Co se stane, když upadne?“
„Zabruslíme si“

Na první zastávce skutečně dotahujeme kolo. Drželo na jednom šroubu. Mechanik za všechny prachy. Další komplikace nastávají až na rakouské dálnici. S plynem až na podlahu jedu stěží 80. Co má tohle znamenat zjistíme až mnohem později. Pauza na kafe prospívá nám i motoru. Nad ránem přijíždíme k Chorvatským hranicím.

„Kde máme doklady?“
„Někde na dně hromady.“
„Tak zastav, to vylovíme.“

Těsně před celnicí vyjelo z fronty bílé polepené auto. Sjelo do vedlejšího pruhu, kde zcela bez zjevné příčiny zastavilo. Čtveřice mladistvých v podezřelém oblečení notně dlouhou chvíli diskutovala uvnitř vozu. Celní strážník předal info vysílačkou.

„Sjeďte si prosím támhle, vystupte z auta a pojďte se mnou. Vezete nějaké drogy? Marihuanu? Extázi? Kokain? Opravdu ne? Alkohol? Rum. Aha, ano. Účel vaší cesty? Na dovolenou, hm hm. Budete podrobeni papírkovému testu.“

Pokud na sobě máte tričko „sex drugs and rock'n'roll“ v rastabarvách a vaše auto vypadá jako pašerácké osidlo, vyhněte se nenápadnému vybočování z řady těsně před hranicemi. Vyloží si to špatně. Pokud nějaké ilegální látky skutečně vezete, teď už není dobrý čas na schovávání!

I v Chorvatsku jsou místa, kde by se místo Opla hodil spíš Range Rover. Tam, kde slunce a turisti nesvítí, se ani silnice nestaví. Na druhou stranu, velká nebo malá díra ve výfuku už není takový rozdíl a když zapnete topení, možná si ani neuvaříte motor.  

I malé auto je při troše snahy dokonalý obytňák. Zahrajte si na lego a nacpete do něj i slona včetně chobotu. Zjistíte to zejména tehdy, když se zkazí počasí, a vy dva dny čekáte v autě, až přestane pršet. Protože pršet nepřestává, rozhodnete se, že stačilo, a že jedete domů. Otočíte klíčkem v zapalování a ..... a nic. Za chvíli už trénujete běžecké úseky mezi horním a dolním koncem ulice ve snaze roztlačit ten krám. Potom zavoláte odtahovku a necháte se odtáhnout i s ní, protože vám odvážejí střechu nad hlavou. 

„Chcete poradit hotel?“
Noup, bez Astry neodejdu! A spíte ve vašem odstaveném autě na parkovišti u servisu. Nové čerpadlo vás druhý den spolehlivě doveze zpátky do Čech. Reálně zvažujete vrakoviště. Už té lásky bylo až příliš!

 

Chorvatsko poznávací výlet punkování zasluncem Evropa lowcost auto slackline jih