GRUZIE: Krávy na sněhu_ Jak se ztratit pár kroků od stanu?

 

Před stanem to bučí...

Rozepnu tropiko a téměř políbím stračenu velikosti Octavia Combi. Evky ponožky, které sušila venku, jsou bedlivě podrobovány chuťovému testu, zatímco louka kolem je až nebezpečně poseta věcmi, které snad nemohou vzniknout ani trávením radioaktivních fuseklí. Opatrně kličkuju mezi exktementy i jejich majitely a doufám, že naše nová doprovodná skupina neobsahuje příliš mnoho rohatých kusů samčího druhu. Aférky s bejky mám už dávno za sebou.

Vodu z potoka projistotu převařuju nadvakrát, neboť i aférky se střevními parazity už mám dávno za sebou. Člověk sice nění nikdy sám, ale jsou prostě zážitky, které si raději napodruhé odpustíte.

Mt. Ušba - královna Kavkazu

Zda-li sbalit stan, či ho nechat stát, je nakonec vyhodnoceno lenosti ku prospěchu. S trochou štěstí bychom ho po návratu nemusely najít ve formě mletého špenátu. S malým batohem vyrážíme na výlet pod Mt. Ušbu, právem přezdívanou „kavkazský Matterhorn“

Oba vrcholky skoro-pětitisícovky si přitahují župany z mlhy blíž k tělu, a jak stoupáme po kamenitých pěšinách skrz horské louky, okolní krajina pomalu přechází ze zelené do bílé. I na sněhové pole nás bez ostychu následují naši vemenatí přátelé. Tibet hadr. Kdybych to věděla dopředu, mohli nám nést batoh.

Trekuje se po vyznačených cestách...

„Trek čtyř jezer, vidíš někde ty jezera?“ zatím jsme cestou potkaly jen jedno jedinné, které hrálo všemi barvami jako omalovánky. Podle mapy je cíl cesty u železného kříže na vrcholku kamenného masívu, za kterým už by měl následovat ledovec a úpatí hory. Těžko soudit takhle z hlavy, když máme mapu na léto, zatímco okolo je jenom sníh, a všechny orientační značky zapadaly. Pokusíme se tedy dostat ke kříži na horizontu s pomocí vlastní intuice.

Z toho důvody teď stojím popás v závěji v 45° svahu a následuju Evku, které v rámci tréninku do Himaláje nevadí hrát si na sněžný pluh. Na to, že mám univerzální čtyřsezónní Salomony, docela punk. Goráč, negoráč, tady by mi pomohl snad jen rybářský overal.

 

Za hodinu pochodu po „lavinovém svahu“ uznáváme, že jsme asi, mírně řečeno, odbočily z trasy, jestli tu tedy někdy nějaká byla. Dostaly jsme se však přes celé sněžné pole až na úpatí kamenného předskalí. Ušba zmizela v zákrytu už dávno. Ke kříži ale také nedojdeme, ze skály, pod kterou stojíme, se v pravidelných intervalech odtrhávají malé lavinky kamení, tříští se o vápencové bloky, a s šuměním sklouzávají po strhávaném sněhu. Nic, kam byste se chtěli vypravit i s pořádným vybavením, a navíc se začíná kazit počasí.

Mentální ústupky v ambicích i gastronomii...

Carvingovými oblouky bez lyží sjíždíme a sbíháme zpět po zasněžených svazích na zelené louky. Ne vždy dopadají věci pode plánu, a ne každý počin má své vytoužené vyvrcholení, ale víte jak, o tom to přece celé není. Stan nám nikdo nesnědl, takže pozitivum navíc.

Když už je řeč o plánování, nikdo nesnědl ani večeři, kterou jsem připravila se vším svým kulinářským umem. Neslaná rýže al dente (pořádně kousejte) a rajčatový protlak aka kečum jako kečum, zamíchej to a mlč. Vznikla hmota vhodná k patentování jako nová zbraň hromadného ničení. Sůl, olej a koření by vylepšili dost, ale šikovnost by taky určitě chutnala skvěle. Od té doby mi skončily služby v kuchyni a i nadále bylo jasné, kdo v naší „domácnosti“ vaří, a kdo meje nádobí. Nestěžuju si – genderové role nechť jsou pevně stanoveny!

Gruzie východ