GRUZIE na koni a pěšky - Tam, kam i knížepán musí sám

Betonová chatrč už má svoje lepší léta za sebou. Hned vedle, bůhví proč, prodávají křiklavě zbarvené nafukovací bazény. Vcházím dovnitř po něčem, co je pravděpodobně umně vytvořený chodník přes kanalizaci. Ve stísněné chodbičce dvakrát zahnu doprava a ocitám se na místě činu. V místnosti je betonová podlaha, žádná umyvadla, zažloutlý závěs a velký rezavý sud plný něčeho, co, jak pevně doufám, je jenom dešťová voda. Tam, kde se normálně nacházejí kabinky, je naproti sobě jenom šest děr v zemi, jak to tak na východ od nás bývá. Znervózňuje mě jenom to, že mezi jednotlivými dírami jsou jenom jakési kóje s předním prknem v úrovni pasu, a jinak nic. Naproti mnou vybranému místu už dřepí tři jiné dámy, seřazené vedle sebe jako dostihoví koně. I zaujmu také startovní pozici a snažím se nevnímat, jak se na mě první z dam bezzubě culí, zatímco jí na čele nabíhá modrá žíla. Druhá z dam si píše smsku a čelní prkna skutečně zakrývají jen to nejnutnější, tedy centrum výroby, nikoliv však již výsledný produkt. Do kanonády ilustračních zvuků spolu všechny dámy přátelsky poklábosí.

Kdo jste nikdy podobnou proceduru neabsolvoval, nevíte, jak náročné to je. Porcelánová mísa pod nohama zlověstně klouže, a v okolním prostoru se člověk oporu raději hledat neodváží. S vypětím sil tedy balancujete a jen se modlíte, abyste se v tu nejméně vhodnou chvíli nezvrátili vzad. Druhý horor přichází hned v zápětí, kdy se marně pokoušíte najít splachovadlo. Moudře tedy čekám, co na to dámy. Jedna po druhé si pujčují černý kýbl, kterým nabírají vodu z již zmíněného sudu. Jsem ráda, že v těchto končinách alespoň vedou toaletní papír. To v sousedním Turecku jste odkázáni na své vlastní vlhčené kapesníčky, jinak vás může dostihnout tvrdá realita v podobě malé nádobky z vodou a vaší levé ruky. Při odchodu konečně nacházím záludně skryté umyvadlo, dokonce s mýdlem! Evce se zdržuju všech komentářů. Nerada bych jí zkazila zážitek.

 

Vyvstává před námi další problém. Stále nevíme, kde je ten zatracený autobusák, a stejně ani nikam vyrazit nemůžeme, protože nemáme na čem vařit. Potřebujeme někde sehnat plynovou kartuši, bez té se v horách neobejdeme. Kroužíme po tržnici a podle offline mapy se snažíme najít obchod, kde by údajně kartuše měli mít. Brzy zjišťujeme, že tady to s obchodní konkurencí mají vyřešené trochu jinak. Chcete nový telefon? Zajděte do ulice telefonů. Sháníte cestovní agenturu? Navštivte ulici cestovek. Potřebujete mixér, nebo snad navštívit solárium? Ano, hádáte správně. Problém ovšem je, že nikde není podrobná mapa, kde se která ulice čeho nachází. V praxi to vypadá tak, že marně pobíháte podél řad baklažánů a česneku, nebo se beznadějně ztrácíte mezi zastavárnami, ale plynové bomby stále nikde.

Ztraceni na tržnici

 

Jako na potvoru kolem zrovna není nikdo anglicky mluvící. Když tu se připlétáme do cesty mužům zákona ve svítivých vestách. Rozvážným krokem vykračující policisté lámanou angličtinou spustí, co že to tu hledáme. Odpovídáme, že plynovou bombu. Když se stále tváří nechápavě, vysvětlujeme, že bombu na vaření. Ani to nepomůže, a z jejich nic neříkajícího výrazu nevíme, jestli jsme se právě náhodou nepřiprali na seznam podezřelých osob. Zkoušíme to tedy odjinud, že hledáme outdoor shop. Policisté se chvíli radí a poté se asi usnesou, že bude lepší, když nás tam jeden z nich dovede sám.

 

Vyrážíme v těsném konvoji za neohroženým mužem zákona, který v zápalu svého poslání zastaví dopravu na celé hlavní křižovatce, abychom mohli nerušeně projít. Policajt se ukáže jako fajn chlapík, a důstojným gestem kyne stojícím řidičům, kteří jen nechápavě koukají, co se to děje. Ani ne za pět minut jsme na ulici outdoor krámů a k naší hrůze nikde kartuše nemají. Vyndáváme vařič a vysvětlujem prodavačce, co že vlastně potřebujeme. Aha! Takže příště si můžete ušetřit námahu, gruzínci kartuše prodávají v loveckých potřebách, ne ve sportovním vybavení. Naštěstí stačí jen přeběhnout ulici.

 

Pan policista nám také, díkybohu, poradí kudy na nádraží, takže se ještě ten den můžeme pohnout z místa a posunout se blíž k horám. Hory je totiž to, oč tu běží. A Kavkaz už se na nás těší.