GRUZIE: Nejkrásnější hora Kavkazu?

Na cestě ostentativně stojí stádo krav asi o třiceti kusech. Je jim srdečně jedno, že se zrovna tudy, po cestě, která připomíná spíš tankodrom, než silnici, snažíme projet v něčem, co je spíše plechovkou od paštiky, nežli dodávkou. Maršrutky jsou na východě oblíbeným prostředkem veřejné dopravy. Minibusíky, jezdící po vyznačených trasách, vám zastaví na mávnutí u silnice, a vyloží vás, kde zrovna potřebujete. Jednou jsem byla svědkem toho, jak gruzínští strejcové pomáhali mladému manželskému páru naložit na střechu maršrutky několik tlustých matrací, zatímco drobná svraštělá babuška do téže dodávky nastupovala s kozou na vodítku a slepicí v proutěném košíku.

Rygol od rygolu se přibližujeme víc a víc do hor, nabíráme a vykládáme vesničany, vyhýbáme se živým retardérům na „silnici“ a nemůžeme se dočkat na naše první setkání s Kavkazem.

 

Mestia je horské městečko v nadmořské výšce 1500m.n.m. na severozápadě Gruzie. Centrála pro všechny horské aktivity, které si vymyslíte. Turistů, zejména těch ruských, je tu požehnaně. Město se nachází v provincii Svaneti, což je rezervace plná středověkého kamení, a protože byla zařazena na seznam UNESCO, jezdí sem i spoustu autobusů s Japonci, kteří všem UNESCO památkám kradou duše dlouhýma dělama objektivů.

Kilometry horských treků? Ano, prosím!

Historické kamení mě nikdy moc nebralo. To desítky až stovky kilometrů horských treků, to je jiná. A když kamení, tak to, po kterém se dá lézt, prosím! Na treku ke čtyřem jezerům (ze kterých nakonec najdeme jenom dvě, protože zbytek asi zapadal sněhem, stejně jako později my) se nám otvírá pohled na kilometry a kilometry vyceněných bílých vrcholů.

Po hodině a půl stoupání se ocitáme v podhůří Mt. Ušby, kterou ale zaboha nemůžeme najít. No beze srandy, ta hora tam prostě není, přestože nám v infocentru slibovali, že jí nemůžeme nevidět. Přicházely jsme s různými teoriemi, který z vrcholků je naše vysněná skoro-pětitisícovka, ale žádná nebyla dost přesvědčivá. Nakonec konstatujeme, že jsme asi ještě moc nízko, na nejzelenější pastvině stavíme stan, a další pátrání odkládáme na zítra.

Čištění zubů s 360° výhledem na hory je prostě onanie!

Nečekaná návštěva

Šero pomalu polyká křiklavě zelený porost, zlověstně temná údolí i geometricky ostré špičky, na tmavnoucí obloze se konturuje platinový měsíc, a proti obzoru na protější straně louky se objevila lidská postava. Eva si přehodila z hladce na obratce a dopletla další řadu budoucí čelenky. Dívám se směrem, odkud přichází neznámý člověk. Jsme tu úplně samy, míří přímo k nám.

O zhruba kilometr níže po cestě kempuje jiná česká parta, kterou jsme tu náhodou potkaly. Ti by nám ale jen těžko pomohli, přemítám, zatímco provizorně kontroluju, kde mám kapesní pepřák. Cizinec, teda vlastně místňák, se opírá o hůl, a kdyby neměl místo úsměvu jen prázdné dásně, řekla bych, že se na nás přátelsky zubí.

Pa rusky gavaríte? 

„Zdravas děvóčky! Odkuda vy? Gavarite pa rusky?“     No negavaríme, dědo, ale nějak to vykomunikujem, tak copak se děje?

„Neviděly jste tady...takový...bůůů ...malý?“    Předvádí krávu a následně máchá rukama při zemi. Jako telata? Dojde mi po chvíli. Malý jsme teda neviděly, ve stanu ani v rendlíku je taky nemáme.

„A odkuda vy?“ O Česku nemá nikdo ve světě ani páru, Československo, to si pamatují všichni, ani bačové nejsou vyjímka.

„A to vy tu takto v palatce (stan)? Samy?“ - „Da“ - „To gruzínské děvóčky takto nemóžou, samy! (výraz udiveného obdivu).“

Ještě chvíli jsme si s ním povídaly. Být děvóčkou v Gruzii asi není ani v dnešní době žádný med. V místech, kde je přes zimu hlad, a přes léto kraví výkaly tečou po dvoře, kde zdravotnická péče začíná a končí fonendoskopem, kde má náboženství stále hlavní slovo, tam se genderové stereotypy drží zuby nehty.

Zubaté překvapení 

Už se dočista setmělo, ale měsíc svými stříbrnými jazyky poslintal vše, nač dosáhnul, a vyhnal z oblohy sebemenší stopy po mracích a mlze. A proto jsem málem leknutím vyskočila z kůže, když jsem v noci vylezla na záchod, rozhlédla se po ozářené noční krajině, ohlédla se za stan a strnula v němém úžasu.

Pod lampou a horou je největší tma, a Ušbu jsme neviděly, protože jsme zaparkovaly přímo pod ní! S ohledem na to, jak blízko se dá parkovat pod (téměř) pětitisícovkou. Ušba byla celá zabalená v mlze, nebyl z ní vidět ani koušíček. Zcela nová scenérie mi takřka vyrazila dech. Dvě věže s téměř symetrickými vrcholy, jedna a tatáž hora, zlověstná a krásná v každém úhlu. Jestli někdy budu pilovat svoje vysokohorské umění, bude to právě díky tomuhle velikánu.

A teď už spát, chci se zítra dostat k hoře co nejblíž, možná až na úpatí!

Praktické informace:

Do Mestie se dostanete buď přímým busíkem pro cizince z Tbilisi, nebo klasickými maršrutkami přes město Zugdidi, ze kterého ale jezdí spoje pouze v ranních hodinách. Při komunikaci s místníma střídejte mezi ruštinou a pantomimou, s angličtinou moc nepochodíte. Maršruťáci mají pevné ceny, nemusíte se bát, že by vás podvedli (narozdíl od taxikářů). Cena z Tbilisi do Mestie by se měla pohybovat kolem 20 GEL (200,- Kč). V Mestii zajdětě do infocentra a zdarma dostanete mapy všech treků. Paní mluví anglicky a se vším vám poradí, doporučí. Více faktografických informací o Mestii na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mestia 

Líbilo se? Tak si přečtěte první a druhý díl ;-)

Gruzie část 1. - Komu fouká na zadek?  http://pojedsemnou.com/clanek/gruzie-na-koni-a-pesky-komu-fouka-na-zadek
Gruzie část 2. - Tam, kam i knížepán musí sám http://pojedsemnou.com/clanek/gruzie-na-koni-a-pesky-tam-kam-i-knizepan-musi-sam

 

Gruzie východ