Jak procestovat Norsko za 1000,- Kč?

Moje 6 litrová krosna praská ve švech. Troje kalhoty, punčocháče, pět triček, dvě knížky a deset kilo vepřovek. Vepřovka je základ, nebo spíš náklad, zejména při horských procházkách. Podruhé bych si raději uřízla nohu, než abych s sebou táhla to, co jsem táhla poprvé do Norska.

Byl to tenkrát po maturitě můj úplně první stopařský výlet. Vyrážela jsem s minimem zkušeností a s bandou kamarádů, kteří na tom nebyli o moc lépe. O to větší panovalo nadšení! Až do chvíle, než nám došlo jídlo...

Ale začněme hezky od začátku!

Goretex? Jedině igelit!

„Tyvole, prší mi zespoda do nosu!“

Ne, že by to někoho překvapilo. S psím počasím se ve Skandinávii musí počítat. Třívrstvý goretexový overal za 17 tisíc může být řešením. Pokud jste ale studentský socky, jako já, nejlepší volbou je pytel do popelnice. (Jako vážně, velkej dlouhej pytel z tvrdého igelitu je bezkonkurenční pláštěnka, kam se hrabe pončo!) Druhou variantou je oblečení ze second-handu značky „šetřivý velrybář“. Poznáte ho snadno, ve velrybářském modelu vypadáte jako obří barevná holínka. Cena těchto „outfitů“ se pohybuje mezi 30,- až 50,- korunami, podle toho, jak lowcostový je váš second-hand.

Lihem proti upírům i trudomyslnosti

Slejvák hned po odchodu z letiště nás nepřekvapil, zato mračna komárů, kličkující mezi provazci deště, nám trochu narušila homeostázu. Lahev ginu, zakoupení na horší časy v duty free shopu, padla hned z kraje. Repelent nerepelent, gin negin, déšť nedéšť, zdálo se, že nic nepomáhá. Nakonec situaci zachránila Alpa. A nejen proto, že má víc promile, ale hlavně je klíčovou ingrediencí domácího repelentu, který funguje jako nic jiného.

Recept jsem objevila na blogu svého kamaráda, cestovatele a fotografa Johnyho Miřackého (kterému srdečně vděčím za neutuchající inspiraci, cestovatelské punkáčství i jednu příšernou pražskou kocovinu!) A nyní předávám know-how dál.

Na repelent budete potřebovat:

1 Alpu (francovku)

1 balení hřebíčku (koření)

Hřebíček nasypete do Alpy a necháte několik dní louhovat. Nanášíte na holou kůži dle libosti. Komár se usadí, ale nezakousne. Otestováno na vlastních komárech! Navíc roztok krásně voní a je 100% bijo raf naturál. A když je nejhůř, vždycky ho můžete vypít.

Stopujte dlouze

Poprvé v Norsku jsme stopovali ve třech, a čekali jsme dlouze. Podruhé v Norsku jsme stopovali ve dvou, a čekali jsme ještě dýl! Hodina, dvě, někdy i čtyři, žádný problém. 300 kilometrů jsme jeli týden a místo poznávání Norů jsme poznávali spíše Litevce.

Plyne z toho snad, že jsou Norové studení čumáci? Ne, plyne z toho jen má špatná karma. Kokoli jiný totiž podnikl podobný výlet, mluvil o Norech jako o nejsrdečnějším národu pod sluncem. Nezbyde vám nic, než si jet udělat vlastní názor. Můžete se půl dne vézt s ambasadorem v osmičkové audině (true story!), nebo můžete klidně několik hodin tvrdnou u silnice a srůstat se svodidly. Zkuste svoje štěstí!

Losos a tři kila hovězího zdarma

Nevím, kde jsem se s fenoménem dumper divingu, neboli „kontění“, setkala poprvé. Avšak po návštěvě Norska jsem tohle moderní bufeťáctví posunula na zcela nový level.

Kontění, jak už sám název napovídá, je jednoduše vybírání jídla z konťáků u supermarketů.

Stop, stop! Netvařte se takhle! Není to taková prasárna, jak to vypadá. Současná světová produkce potravin je totiž mnohonásobně vyšší, než kolik je spotřebitel schopen zkonzumovat. Výsledkem je neuvěřitelné plýtvání a s heslem „vždy čerstvé vždy chutné“ se vyhazuje všechno, co je starší dvou dní. Obalová mánie je dalším ekologickým problémem.

Potraviny jsou hermeticky uzavřené v plastových foliích a životní prostředí tiše sténá.

Pro punkáče na severu to má ale jednu nespornou výhodu. Místo aby jste si v osm večer koupili zlevněné maso, naběhnete hned po zavíračce ke konťákům a nalovíte si několik kilo právě vyhozeného masa z popelnice. K tomu přidáte široké spektrum naloveného ovoce a zeleniny, pečiva, sýrů a sladkostí a na hostinu je zaděláno. Ještě ten večer osvobodíte své úlovky z folií, opékáte si nad ohněm půl krávy a labužnicky přikusujete uzeného lososa.

Hory, má panenko!

Přejeli jsme přes hory do národního parku Jotunheimen. U klikatící se azurové řeky zůstáváme stát jako u vytržení. Scenérie okolo je naprosto úžasná! Ještě barevnější, než jakou jí znáte z letáků cestovních kanceláří. Jen s tím rozdílem, že s cestovkou za výlet sem zaplatíte minimálně deset tisíc, zatímco já si zatím platila jen letenku a gin, hehe!

V Jotunheimenu vyražte od chaty u jezera Gjende na trek nahoru na Bessegen. Neberte si do batohu vepřovky, výšlap je to opravdu výživný! Na trase je několik vodopádků, které se dají přelézt po řetězech, a sestup z vrcholu do sedla se dá považovat za dvojkové lezení.

Není to ale nic, co by se nedalo zvládnou,Když už jsem pod tíhou batohu měla pocit, že se vrcholu ani nedočkám, vzpomněla jsem si na fotovýstavu, kterou jsem viděla dole na chatě. Trasu, kterou my jsme šli dva dny, Norové běhají jako závod za několik málo hodin. Na samotném vrcholu útesu je krásné panoráma. Skrz mlhu není vidět ani kamenná mohyla značící nejvyšší bod 1743 m.n.m.

Pořád to ale není nejhořší. O dva roky později jsme se na ten samý trek ani nedostali, protože v červenci napadlo půl metru sněhu. Trek vede po útesu nad jezerem Gjende, cestou však potkáte ještě několik dalších horských jezer, a výškový kontrast mezi hladinou velkého jezera a menších jezírek opravdu stojí za to. Při stoupání však vyházíte všechno zbytečné oblečení a proklejete všechny vepřovky.

Sestup z vrcholu Bessegenu k horskému jezeru Bessvatnet (dvojkové lezení, za mokra opatrně :))
Mohyla na vrcholu Bessegenu
Kempování u Bessvanetu

 

V mapě stojí, že na druhém konci jezera je vesnice. Marně jsme si mysleli, že tam nakoupíme chybějící zásoby. Když jsme pak místo vesnice našli jen prázdné letní chaty a pár předražených hotelů, poněkud jsme protáhli obličeje. Budem si muset vystačit s tím, co máme. Rozhodli jsme se, že si klasický trek prodloužíme méně komerční variantou. Klasicky se cesta stáčí zpět podél hladiny jezera až do místa startu. Lenoši mohou jet lodí. My jsme se rozhodli přejít průsmykem a přes hřeben k druhému jezeru Bygdin a podél něho zpátky do civilizace.

Zásoby se tenčily, až se ztenčily do ztracena. Pytlíček rýže se rozdělil mezi pět lidí, a kdo nejedl vepřovky, zemřel. Poslední den jsem si ze zoufalství na horské chatě koupila chleba v přepočtu za 250,- korun a snědla ho suchý beze zbytku. Chutnal jako nikdy nic, nejdražší chleba v mém životě.

A co byl úplně nejlepší zážitek z Norska? Návštěva Interšpáru!

Po návratu z hor jsme přijeli do civilizace tak vyhladovělí a unavení, že jsme naběhli do nejbližší sámošky a lowcost, nelowcost, utratili jsme zbylé peníze za orgasmickou žranici. Kombinace párků s nutelou, jablek s uzeným a piva zapíjeného mlíkem nikdy nechutnala tak dobře! Následující dva dny jsme leželi takřka nehybně na kopci za obchoďákem a zvedali se jen na výběhy do křoví, potažmo ve světlých chvilkách na nákup dalšího jídla. Nakonec jsem tedy utratila nejvíc peněz díky svému obžerství!

A jak je to vlastně s letenkami? Jak jsme ukradli loď, potkali soby, vylezli na „neznámou horu“ a málem vytahovali stan z jezera?

Na to se můžete těšit v druhém dílu. Tak následujte horizont :)

Další užitečné odkazy:
O turismu na Bessegenu si můžete počíst na staré dobré Wikipedii, nebo si pročíst detaily o treku v článku na Pohoře.

 

stan punkování Norsko hory sever Skandinávie Evropa stopování lowcost treking