Práce ve Skotsku - uklízeč na hudebním festivalu?

Je sedm hodin ráno. O plachtu mého khaki stanu vytrvale zrní drobné kapičky deště. Kdyby mi budík nezvonil na třikrát, pravděpodobně bych vůbec nevstala. Je mi jako po útoku královskou jízdou. Rozepnu stan a zkonstatuji, že náš kemp je na tom podobně. Zkuste si někdy nacpat zhruba 300 lidí na plochu o rozloze fotbalového hřiště. S trochou kreativity můžete za týden sázet brambory, nebo vyorávat arašídy.

Nazuji si v předsíňce to, co kdysi bývaly moje pohorky. Během uplynulých pár dnů se změnily v neidentifikovatelné hroudy surového keramického jílu. Kdyby náhodou svítilo sluníčko (což se tu asi ještě nikdy nestalo), určitě by se vypekly v zajímavé vázy na kytky, jen naglazovat. Vítejte ve Skotsku.

Bahno spolehlivě pohlcuje všechno, co mu příjde do cesty, včetně duší nádenních pracovníků, ty má ze všeho nejraději. Předevčírem už dokonce začalo natékat do holínek vrchem, a tak, v rámci nápravy situace, bylo do kempu navezeno několik balíků slámy. Podestýlání prasat pro mě není žádná novinka, v chlévě se cítím jako doma.

V jídelním stanu na sebe oblékám, částečně usušené, tepané pláty brnění, čili kalhoty s obahněnými nohavicemi. Přetahuji je přes pohorky a jsem dokonale neprůstřelná. Američtí vojáci prý se zátěží na kotnících běhají normálně, a punkáčové také nosí ocelové boty z ryze praktických důvodů. Pozérství. Opravdového punkáče z vás udělá až Skotsko. Respektive jejich hudební festival – T in the Park!

Jsem tady kvůli práci, ne kvůli undergroundu. A to je dobře, protože alternativní muziky a ocelových špiček bych se tu nikdy nedočkala. Skotové nepotřebují áčka v kruhu, nepotřebují sichrhajsky do ucha ani těžké boty. Skotové jsou underground sami o sobě. V životě jsem nepoznala houževnatější národ. Sedím na svém stanovišti ve žluté vestě a pozoruju dav mladých holek a kluků proudících na Calvina Harrise. Magic in the Summer, tyvoe, od rána nepřestalo pršet, mám na sobě tři vrstvy igelitu a jednu vrstvu bláta, zatímco všechny buchty si vykračují v kraťáscích takového střihu, že by se i rektální sonda začervenala. To, že i jejich outfit podléhá devastujícímu vlivu rozmoklé zeminy, jim nijak nevadí, ba naopak, berou to s jakousi zvířecí hrdostí, a s postupujícím večerem se nebojí víc a víc zvlčet. Ráno, když opět sedím na svém čestné místě, fascinovaně pozoruju uplně cizí osoby, jak v mdlém světle ve stanu zuřivě stínují svůj obličej, aby po návratu mezi živé alespoň připomínaly ty stejné lidi, kterými byly včera.

Práce na Britských ostrovech je u nás považována za lukrativní záležitost. Realita je ovšem taková, že dost často si přivezete jen zlomek očekávané výplaty, protože spoustu peněz utopíte v ubytování, stravování a dopravě. Řešení? Ubytujte se ve stanu! Jednou možností jsou farmy, kde si práci domluvíte ze dne na den, jako další se nabízí kariéra uklízečky – sbírání odpadků po festivalech. Práci v mém případě zajišťovala společnost Closed Loop, úklidová firma najímaná pro podobné akce, která pod sebe shromažďuje lidi, co se nebojí trošky bláta a polních podmínek. O to zajímavější je potom výdělek. Za čtrnáct dní festivalu jste schopní vydělat si tolik, kolik v Čechách za měsíc. Jídlo a „nájem“ za stan se vám strhává z výplaty, hradíte si pouze letenku či jízdenku. (Jízdenka Regiojet Praha-Londýn 1250 ,- Kč; Flixbus 990 ,-, letenky v závislosti na datu nákupu 500,- až 5000,- Kč). Pokud jste smíření s tím, že se z vás na dva, tři týdny stanou „princezny hovněny“, můžete si přivézt něco mezi 15 až 20 tisíci čistého výdělku.

A v čem spočívá moje práce? Well, jedna oblíbená písnička říká, že „dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd“, protože jak ho jednou poznáš, už z něj nebudeš mít strach. Můj životopis je nyní obohacen o novou zkušenost – manažer fekálií anglického původu. Profesionální hajzlbába, těší mě!

Uách, říkáte si? Správně. Za minimální mzdu 7 liber na hodinu (což jsou pro nás Čechy krásné peníze) sedím spolu s kolegou hajzldědkem Tomem celý den u festivalových ToiToiek. Od lidí jsme ukořistili kempingové židle, ze kterých jsme utvořili základnu ve dvaceticentimetrové vrstvě bahna všude kolem. Naše role spočívá v rozdávání toaletních rolí, doplňování utěřek a mýdla a osvěžování vzduchu v kabinách pomocí rozprašovače. „You don´t have to touch anything inside the cabin,“ říká nadřízený. Fajn, pomyslím si, a útrpně pozoruju chudáky s hovnocucem, kteří jsou na tom bohužel přesně obráceně. To je panečku job. Jaké rezistence asi člověk dosáhne, pracuje-li každý den u vysavače mobilních záchodů? Mám pocit, jakoby se všechno, co ti muži kdy spatřili, odráželo v jejich obličejích. Brr. Druhý den však začíná nemilým překvapením. „Well, rules have changed, you must at least try to clean it inside before the sucking car comes!“ No výborně. A nějaké vybavení na to dostaneme? Aha, tyčky od stanu, jako vážně? Oh my... můj životopis je nyní obohacen o „profesionálního prošťuchovače“.

Už jsem vás odradila? Vezměme to z té světlejší stránky. Dvanáct hodin si v klidu sedíte, čtete si elektronické knížky v Kindlu, vydáváte role papíru, povídáte si s kolegou a dostáváte za to zaplaceno. Občas vstanete, osvěžíte vzduch, a v nejhorším provedete stanovou tyčkou, co je třeba. Když vám prší za krk, vyrobíte si provizorní pláštěnku z černého odpadkového pytle, a z opovržlivých pohledů svého okolí si vůbec nic neděláte. Sem tam vám některý z místních domorodců s lítostí a úsměvem podá pivo, a vaše žlutá vesta samou radostí zasvětélkuje.

Přece jen jsem vás nepřesvědčila? Chápu. Všichni jsme přece jako malí chtěli být spíš popeláři. A všichni bez vyjímky máme rádi věci zadarmo.Stojím s černým pytlem v řadě dalších 60 lidí a přemýšlím, že moje nafukovací karimatka se přes noc stačila vyfouknout, asi bych si dnes měla sebrat novou. Sebrat – čtete správně. Veškeré náklady na novou spací podložku skutečně spočívají pouze v ohnutí hřbetu. To, co zbylo po třídenním hudebním festivalu v kempech o rozloze několika hektarů, by se dalo přirovnat ke konci světa. Zničené i nezničené stany plné bahna, zvratků a zbytků jídla, ale i oblečení, peněz, značkových bot, kempingového vybavení, karimatek, spacáků, powerbanek a kosmetiky. Kdyby se všechny použitelné věci posbíraly, mohli byste z nich v Čechách otevřít second-hand Decatlon. A samozřejmě – co si najdete, to je vaše. Co se nevyrabujete, to se vyhodí.

Vždycky jsem byla ekolog a doma nutila rodinu třídit každé víčko od jogurtu. Nyní si můžu vybrat mezi černým, černým, a nebo černým pytlem na rubbish. Jímá mě z toho trochu beznaděj, ale představa, že záplavu nepořádku ještě třídíme, je nereálná. Něco takového by se nikdy nemohlo stihnout. I tak trvá úklid všech pozemků víc jak 14 dní. V bahně nesmí zůstat ani vajgl. Nejdříve sbíráte nahrubo vše, co na zemi vidíte. V praxi to znamená, že jste takřka v permanentním předklonu a hrnete do černého pytle, co se do něj vejde. Pak přijde čas na detail, při kterém si skupinově hrajete na Popelky, a sbíráte sebemenší smítka, která na zemi nemají co dělat. Tekoucí bahno celou situaci komplikuje. Po dvanácti hodinách toho máte plné gumáky, práce i vody, ale zase jste o několik powerbanek, conversek, drobných liber, karimatek a parfémů bohatší.

Skotové si nejčastěji vozí na festival piva a cidery v plechovkách. Není divu, že se naší úklidové četě podařilo za pár dní nasbírat čtyři plné kontejnery skotských patoků. Co udělá 100 členná skupina Čechů v kempu bez internetu, bez civilizace, ale se čtyřmi kontejnery cideru? Není nutno zdůrazňovat, že práce na festivalu měla i silně skotsko-český kulturní rozměr. Vítězům beerpongu se dostane čestného uznání a mohou za odměnu vstávat o hodinu déle.

Zlatý hřeb všeho jsou bezpochyby kapely. Všichni, vy i nadřízení, chcete vidět hlavního headlinera festivalu, a tak společně paříte na Red Hot Chilli Peppers, The Stone Roses a Chase&Status. Když si předem domluvíte volno, stihnete i další kapely dle vašeho výběru.

Tak co, pojedete se mnou? Jedinečná zkušenost, která vám vyčistí hlavu od každodenních starostí, protože v závěru nemusíte vůbec nic, jenom ráno vstát, celý den chodit po poli, a večer jít spát (nebo taky ne, ale to záleží, jak se srovnáte s tím vším pivem a hudbou zadarmo). Domů si povezete tolik věcí, že se vám nevejdou ani do hokejové veletašky (beze srandy, zkoušeli jste někdy s taškou větší než vy cestovat metrem?!). A to nejdůležitější, vyděláte si peníze, a jste v bezva kolektivu mladých lidí, kteří dělají z celé brigády spíš příjemný tábor uprostřed apokalypsy :)

Napište mi, určitě se najde místo i pro vás! ;-) See you na poli příští rok!

Some photos by_Olda Kalous ©

Skotsko Festivaly Anglie