Stopem do ŠVÝCARSKA_ Jak vypadá běžný den stopařek?

Rozběh. Odraz. Letím!

Haranti na poslední chvíli uhýbají. Dopadám na hladinu jako neřízený černovlasý granát. Důchodci jsou dotčení. Pocákala jsem jim brýle.

Nemůžu si pomoct, kdy naposledy jste se vloupali do kempu s bazénem all inclusive?

My hned včera, abychom nemusely spát na dlažbě. Druhá možnost byla stanování uprostřed kukuřičného pole. Dostopovat za jeden den z Prahy do Francie není úplně špatné skóre. Před setměním jsme bloudily po Štrasburku a zoufale hledaly nocleh. To ještě netušíme, že hned ráno budeme naložené v bazénu jak královské okurky.

Chladivá voda obaluje moje nervy. Je přes 30° a nás čeká celý den u silnice, stejně jako včera. Teleportujte mě prosím do Curychu, i s tím bazénem, přeje si moje pohodlné já. To bys ale nic nezažila! Připomíná se ta druhá polovina, která je zodpovědná za všechny telecí nápady.

Chceš ve Štrasburku také navštívit náš čtyřhvězdový kemp?

Podívej se na mapu. Díra v plotě je na severní straně areálu, hned vedle zadního vstupu.

Dle poučky, že pod svícnem je největší tma, můžeš po zavíračce (v 8 hodin) také projít přímo kolem hlavní recepce. Nebo zaplať, jsi-li při penězích. My bohužel nebyly.

V poledne už stojí nepohodlné já spolu s parťačkou Martinkou na výpadovce. Jedeme do Švýcarska, protože tam mají krásné hory, a také Helču, naší slackline-horolezeckou přítelkyni.

Proč jedeme do Švýcarska přes Francii? Well, prostě rády tvrdneme u silnice a máme problémy s rozhodováním.

Původní plán jižní Francie není reálný v horizontu pěti dní. Stihly bychom si tak akorát umýt nohy v moři s ostatními uprchlíky a hned zase jet zpátky.

Směrem na Basilej se vezeme s prvotřídním balkánským mafiánem. Martinka nejdříve ani nechtěla nastoupit.

Turek, jak se ukáže, však svůj původ nezapře. Na pohostinnost jeho národa si živě pamatuju.

Kdesi v Koránu je napsané, že muslimové mají povinnost hostit poutníky. Když vás vezme na stopa muslim, máte oběd a nocleh téměř jistý.

Turek neovládá žádnou řeč, kterou ovládáme my, a naopak. Na pár tureckých slov si vzpomínám. Jsou to v zásadě ty nejdůležitější.

Merhaba = ahoj, yemek = jídlo, param yok = nemám peníze.

Zbytek konverzace probíhá pantomimou a snahou o němčinu.

Nejprve se ujistí, že nejsme prostitutky.

Potom, že nebereme drogy ani nepijeme alkohol. Bůh to nemá rád. Potom jede koupit jahody, naneštěstí je jahodářství zavřené. Bůh mu to snad odpustí.

Vysvětlit mu, že chceme i dále pokračovat stopem, je téměř nemožné.

„To je nebezpečné,“ opakuje stále dokola.

Vykládá nás na nádraží v centru města. Nejraději by nás odvezl přímo do Basileje, ale musely bychom se stavit k němu na čaj. No dobrý, zas to s tou pohostinností nepřeháněj. Neradi bychom skončily jako „ty holky v něčím sklepě“.

Vyložení uprostřed města je to nejhorší, co se stopaři může stát.

V centru totiž nezastaví nikdo. Po rozpáleném asfaltu se soukáme zpátky k výpadovce na dálnici. Není to dál jak tři kilometry, ale pětadvacet kilo na zádech se zatraceně pronese. Ti snad někdo naložil do batohu cihly! Stěžuje si pohodlné já. Současnému trendu poutnictví vůbec nerozumím. Leda když poutníci letí půl cesty do Jeruzaléma letadlem, ale i tak!

Hranice do Švýcarska překračujeme pěšky. Až tehdy si uvědomím, že s sebou nemám pas, a že Švýcarsko není v Unii.

No nevadí. Hlavně nenápadně. V Basileji (konečně!) zmateně koukám do mapy. Podle navigace stojíme téměř u dálnice. Není možné, proč neslyšíme žádný hluk? Obcházíme blok budov tam a zpátky a modrý puntík navigace se pohybuje v odpovídajícím směru. Dálnice stále nikde. Pitomá technologie. Přece se nepůjdu ptát dědků u piva, kteří se nám pošklebují, kam se jim ztratila silnice? Ztratila...blesk poznání mi prolítne hlavou. Světlo na konci...

„Marti, stojíme dobře. Na výpadovce nad tunelem.“ geograf ze mě zřejmě nebude.

Ztraceny. Po sté a stále znovu.  Nebýt moderních vymožeností, netrefila bych ani s košem k popelnicím. Když koukám do mapy, nejčastěji jí držím obráceně.

Jsi na tom podobně? Máš chytrý telefon? Vyzkoušej aplikaci Maps.me. Na WiFi si nastahuješ mapy příslušných regionů, a poté už můžeš aplikaci používat offline.

Stejné funkce nabízejí i Mapy.cz a Google maps, ale Maps.me se mi prostě osvědčily. Dokonalé. Jednoduché. Účinné. A bacha na tunely :)

Do Curychu přijíždíme opět před setměním. Máme na to zjevně talent. Radujeme se, že tentokrát nemusíme hrotit nocleh za tmy, když nám Helča napíše, že bydlí až třicet kilometrů za Curychem.

Hell nou! Boj s časem, boj o poslední zbytky světla.

Stopovali jste někdy v noci? Já ne. A taky už nikdy nebudu...

Evropa stopování lowcost auto jih proholky Švýcarsko