Stopem napříč KANADOU 1.

Je polovina prosince. Pravá bílá zima je jenom falešný příslib od Ježíška, zatímco v krajině pod Ještědem se vytrvale mísí vločky s bahnem v hustou umrzající kaši. Studentky ve vysokých kozačkách si razí cestu po kluzkých kočičích hlavách, vytvářejíce pohybové kreace lepší jak vypadnuvší účastníci Stardance. Cestující v přetopeném MHD se kolektivně potí v moderních městských péřovkách a s omluvami si šlapou po kulíškách, šálách, po psech i po dětech.

Za okny osobních vozů se mihne žlutá skvrna. O pár minut později staví před univerzitním kampusem, parkuje kolo po babičce k nejbližší lampě, a strhávajíce ze sebe popelářškou vestu cválá vstříc přednáškové místnosti. Dochvilnost nikdy nebyla moje silná stránka! Princezny v lavicích házejí pohrdavé pohledy a hovoří cosi o make-upu, zatímco příchozí Eskymák se pohotově odstrojuje ze všech svých vrstev oblečení. Nechápejte mne špatně, nejsem žádná pralesní žena! Jsem pouze ve fázi příprav na největší expedici svého života – výlet napříč Kanadou!

Minulý týden mě uprostřed noci vzbudil telefon. Nadšený hlas cestovatelského kamaráda Hanze mne přemisťuje z vyhřátých peřin před obrazovku počítače.

,,Koukni se na Cestujlevně! Je tam Kanada za 8 000!“ hlásí.

Plán na léto zatím nemám, a po loňském stopování napříč Tureckem je jasné, že to letos bude probíhat v podobném stylu. Během deseti minut už je můj účet o osmičku a tři nuly chudší a já se vracím do postele s tou správnou motivací na blížící se zkouškové.

To je zase punkárna, říkám si při polemizaci nad svým finančním rozpočtem. Stopem napříč Kanadou. Kde jen na takovou expedici vezmu peníze? Ve škole jsem od rána do večera a moje drahá angličtina není zrovna obor, který by dával příliš prostoru pro volný čas. Všichni to znáte, kdo má čas, nemá peníze, a kdo má peníze, nemá čas. Tak jak chci jet do Kanady?

Všechno je o prioritách a o motivaci. Na svých dosavadních cestách jsem se naučila jednu zásadní věc: Všechno je možné, když tomu věříš! Pitomé klišé, já vím, jenže ona je to pravda. Druhá stránka mince však zní: Bez práce nejsou koláče. A tak přeměňuju lidové pranostiky v realitu. Nikdy mi nevadilo být jiná, a když mě kvůli tomu na základní škole neměli rádi, udělala jsem si z toho tak akorát lifestyle! Takže si letos nekoupím kozačky, novou bundičku, ba ani lítačku na MHD, a místo toho budu spořit, spořit a spořit. To by bylo, abych za půl roku nenašetřila alespoň nějakou základní částku na cestu! A zmotivovaně skáču zpět na kolo a pokračuju zimním nečasem na další přednášku.

Pojímám celou situaci trochu extrémně. Nejenže se postupem zimy ukáže, že by se mi na kolo poněkud hodily sněžné řetězy, ale zároveň zjišťuju, že 5 kilo rýže s cibulí se s trochou odhodlání dá jíst neomezeně dlouho. A co takové brambory a těstoviny! A to byste nevěřili, jak je máslo drahé. Najíždím na expediční stravu. Ještě že topení a voda je v ceně kolejí, jinak bych i v pokoji byla při světle svíček a v bundě.

Možná jsem také mohla napsat článek na téma ,,Jak zaručeně zhubnout“ a měla bych úspěch, nicméně důležité bylo, že po půlroce nízkonákladové diety se můj účet radoval z krásné 20 tisícové sumy. A to už na dva měsíce cestování stačí.

Kanada Severní Amerika